Dav běžců houstne, všichni ztěžka oddechují a myslí na cíl. Mám za sebou lehce přes 7 kilometrů trati a blížím se k nejobávanějšímu místu závodu. Kopec se táhne téměř 3 kilometry a terén se srovnává až těsně před cílem. Už jen tři kilometry, říkám si. Kontroluju tep na hodinkách. Tepovka ještě není na maximu a tempo držím vyšší, než jsem očekával. Dobrá tedy, asi to půjde. Dál už hodinky kontroluju spíše ze zvyku a běžím více na pocit. V polovině kopce stojí na menším pódiu organizátor s mikrofonem a snaží se motivovat běžce. "To dáš, nezastavíš se, už jen kousek". Docela to na mě zabírá a trochu přidávám. Tepovka se začíná blížit maximu. V cílové rovince je to už téměř "sprint". Probíhám cílem a ukončuju aktivitu na hodinkách. Říkám si: No, šlo to běžet i trošku rychleji, kde tu mají občerstvení...
V začátcích se mi o podobném příběhu ani nesnilo. Vnímal jsem, že nastolený trend není udržitelný a že by v budoucnu přinášel spíše komplikace. Při hmotnosti přes 100kg jsem se zadýchával při chůzi a samozřejmě i na schodech. Příčiny byly jasné. Málo pohybu, mizerná strava a alkohol.
Prvotní nastavení spolupráce s Vaškem nebylo jednoduché. Jednak jsem nevěděl co vlastně chci, jaké jsou moje cíle a ani jsem nevěřil, že můžu něco změnit. Další překážkou, jak už to bývá, bylo moje ego. Největší nepřítel pokroku. Vašek mě upozornil na nutnost změny stravovacích návyků, nízkou úroveň fyzické kondice a doporučil začít chůzí a indiánským během. Cože, to si mám jako vážit chleba a chodit??? Kdo na tohle má mít čas??? Já chci běhat a žrát!!
Nějaké zárodky se ovšem uchytily. Trochu tomu pomohl i prodělaný zánět slinivky, způsobený tvorbou písku ve žlučníku. Dle doktorů není jasná příčina, mohlo to být genetikou, ale dosavadní životní styl tomu rozhodně mohl pomoci. Začal jsem si více hlídat jídlo a zapojil trochu pohybu.
První pokus o serióznější spolupráci s Vaškem se datuje do října 2016. Provedli jsme zátěžový laktátový test, který odhalil úroveň fyzické kondice a tělesné skladby. Jediný pozitivnější zjištění bylo, že moje hmotnost 98kg není tvořena převážně tukem, ale že mám vysoký podíl svalové hmoty (díky genům), a tedy spíše postavu vzpěrače, než běžce (při hmotnosti 98 kb 23 kg tuku a 69 kg svalů). To druhé zjištění bylo, že přes aerobní práh se dostanu už při tepovce 119 při rychlosti 6 km/h, tedy při svižnější chůzi. Vašek nastavil tréninkový plán na indiánský běh a dostal jsem za úkol hlídat si stravu. Pořídil jsem si první hodinky garmin, začal chodit, občas popoběhl a tvářil se, že si hlídám příjem potravy.
Na začátku roku 2017 jsem se přestěhoval na Karlovarsko. Tím se spolupráce s Vaškem lehce zkomplikovala, ale s pohybem jsem nepřestal. Přidal jsem kolo a lehce zvyšoval i běžecké dávky. (při zpětném pohledu mě u sportu udrželo kolo a hodinky garmin, vzhledem k mé potřebě sbírat odznáčky a sledovat vývoj aktivity :))
Další měření s Vaškem proběhlo na jaře 2019. Povedlo se mi shodit 2kg tuku a posunout aerobní práh na tepovku 140 při rychlosti 8 km/h. Takže spíš nic, než moc. Vašek nade mnou ale nezlomil hůl, upravil plán dle nových hodnot a pokračovali jsme. V létě už jsem pociťoval zlepšení fyzičky a sledoval i úbytek na váze. Pak ale přišla první katastrofa. Při fotbalu se mi podařilo přetrhnout si křížový vaz v koleni. To sice přerušilo moje běžecké pokusy, ale mohl jsem aspoň jezdit na kole. V říjnu proběhla operace kolene, která mě na měsíc přikovala k posteli. Následovaly 2 měsíce belhání o berlích a pokusy o chůzi. Po dalších 3 měsících rehabilitací se mi podařilo rozhýbat koleno a obnovit nějaké svaly a s návratem ke sportu to vypadalo nadějně. Vyrážel jsem na výlety na kole a postupně začal i běhat. Bohužel to nemělo dlouhého trvání. Možná jsem podvědomě odlehčoval pravou nohu a možná jsem měl špatnou techniku běhu, ale povedlo se mi vyběhat zánět šlachy na chodidle. Následovaly další 2 měsíce rehabilitací a omezení pohybových aktivit. V létě jsem začal chodit na EMS cvičení a jezdil na kole (na tom mě chodidla tolik nebolela). Vzhledem k omezeným možnostem a velmi nízkému objemu naběhaných kilometrů, se další laktátový test uskutečnil až v listopadu 2020.
. 
Začal se projevovat pohyb, změna přístupu a možná i zařazení EMS do pravidelného tréninku. Hmotnost spadla na 86 kg (se 17 kg tuku) a aerobní práh se posunul na 172 t/m při rychlosti 12 km/h. Tomu by se dalo už říkat základy fyzické kondice. Pro moji psychiku bylo důležité prolomení hranice 90 kg a možnost zařazení tréninkových výběhů při rychlosti 10 km/h.
Další vývoj byl trochu pomalejší, hodně jsem jezdil na kole, prodělal covid a nějaká drobnější zranění. Doléčení fascií taky zabralo více času, než jsem čekal. Z toho důvodu proběhl další laktátový test až v červnu 2022. Tělesnou skladbu Vašek měřil na třikrát, protože si myslel, že se váha rozbila. Ukazovala 81 kg a 7 kg tuku. Ukázalo se, že rozbitá nabyla :). Protože jsem více jezdil na kole, než běhal, aerobní práh při běžeckém testu spadnul na 152 t/m ( při rychlosti 10 km/h, to není úplně špatné). Upravili jsme plán trochu více ve prospěch běhání a já vyrazil lovit další kilometry. V srpnu jsem si užil cyklo dovolenou v Pyrenejích, kde jsme jezdili po vrcholcích Tour de France jako je slavný Tourmalet. To nekonečné stoupání do kopců jsem si dokonce i užíval. Cítil jsem se ve velmi dobré kondici, dařilo se mi hlídat stravu a celkově jsem se cítil skvěle. Po návratu z dovolené ale následoval tvrdý pád, a to doslova. Při ranní cestě na kole do práce se mi podařilo trefit auto. Přeletěl jsem přes auto, zničil si kolo a pohmoždil záda. V nemocnici se ukázalo, že jde o kompresní zlomeninu obratle (není to sice úplně vážné zranění, ale dost na to, aby mě to na nějakou dobu vyřadilo ze sportovních aktivit). Strávil jsem tři měsíce zamčený v korzetu, kdy jsem mohl jen stát a nebo ležet. Trochu jsem i chodil, ale při delších vycházkách se objevovaly bolesti. Po odložení korzetu jsem absolvoval 2 měsíce rehabilitací, jejichž úkolem bylo rozhýbat záda a obnovit ztracenou svalovou kostru. Rozhýbání se podařilo, ale cítil jsem, že svaly budou potřebovat delší práci. Po rozhýbání těla jsme s Vaškem provedli další měření, abychom zjistili rozsah škod. Výsledek mě hodně překvapil. Sice byl viděl úbytek svalové hmoty a lehčí nárůst tukové tkáně (váha 81kg s 63 kg svalů a 13 kg tuků), ale aerobní práh se držel na velmi dobré úrovni 166 t/m při rychlosti 12 km/h. To mě hodně povzbudilo k dalšímu tréninku, který mě dovedl až k závodu, který popisuji v úvodu. Tím závodem jsou známé Běchovice. Tedy silniční běžecký závod na 10 kilometrů se závěrečným 3 kilometrovým stoupáním. Trať jsem zdolal za 45 minut a 50 vteřin s lehčí rezervou. To je, řekl bych, velmi slušný čas na hobby běžce s historií zdravotních komplikací.
Závěrem se pokusím popsat, co vedlo k mému posunu od tlouštíka k hobby běžci. Na začátku je důležité uvědomit si, co vlastně člověk chce. Mě trvalo několik let, než jsem si uvědomil, že mi ta námaha za to stojí. Pomohly mi hodinky garmin, díky kterým jsem mohl sledovat naježděné a naběhané kilometry a překonávat se. (odznáčky taky pomohly :)). Jen motivace sama nestačí. Důležité je i vědět jak trénovat. V tom mi hodně pomohl Vašek. Nastavení správných tréninkových zón je klíčové pro udržitelný rozvoj fyzické kondice. Další významnou součástí je i správná výživa, která pomůže regeneraci a zbytečně nepřetěžuje tělo. Problematika výživy je vysoce individuální, každý si musí najít, co mu vyhovuje. Nejdůležitější je vytrvat. Na mém příkladu je vidět, že největší pokrok jsem udělal až po vybudování solidní základní fyzičky, která se částečně promítá i do výkonnosti metabolismu. To mi trvalo několik let včetně započítání úrazů, které mi moji cestu za sportovní výkonností velmi zkomplikovaly. Zázraky se nedějí na počkání, ale se správným přístupem se nakonec stanou. Nenechte se odradit překážkami, i když vás mohou posunout zpět.
-edit-20231021120441.jpg)