Rád hodnotím svojí práci a práci mých klientů zpětně, až když přelezou ty pomyslné 3 kopce. Krátkodobé úspěchy, kdy zredukujeme váhu, zvedneme fyzický fond jsou pro klienta krásné a utěšující, že něco dokázali, ale je to pořád balancování na tenkém ledě a pro mě to nemá nikdy vypovídající hodnotu o tom, jestli moje práce byla úspěšná nebo ne. Úspěch se hodnotí s několikaletým odstupem.
Jsem rád, že s odstupem času mohu říct, že s Mirkou se to povedlo. Začátek naší spolupráce, který byl už před 5 lety, si můžete přečíst zde. Její běžecké začátky byly spíše chodecké. Nyní po několika letech se pro Mirku stal běh něčím, bez čeho nemůže být. Běhá několikrát do týdne a v mých očích je to běžecký požitkář. Vybíhá ne za cílem mít lepší čas, nemá ráda davové šílenství na závodech. Běhá pro radost, pro zdraví, má ráda ten čerstvý vzduch v plicích a ten krásný pocit po běhu. Jednou vyběhne na pár kilometrů, podruhé si trať prodlouží. Jindy zase svým klientům (majitelka lékárny) nosí léky až do domu. Samozřejmě běhá a nebo jede na kole. Prý má její cesta aspoň nějaký cíl. Prostě skvělé.
Když se bavím s Mirkou a vyprávíme si na tréninkách o pocitech při běhu, jaké to bylo, jak se člověk cítí atd., panuje určitá symbióza. Když se potkáme v terénu a vidíme s manželkou Mirku běžet, s úsměvem z dálky na ni voláme "ruka", jako úsměvná korekce techniky. Už je to taková naše poznávací technika, kdyby jeden z nás nemohl na dálku zaostřit, kdo to vlastně volá. Zasmějeme se, pozdravíme a pokračuje se v běhu.
Jsem rád, že stále s Mirkou po 5 letech spolupracuji a mám pořád její trenérskou důvěru.
Děkuju.
